VPMS - Steve
2  :  7

Hned po aprílu a Velikonočním pondělí v jednom nás čekalo třetí střetnutí sezony. Tentokrát jsme čelili papírově zatím nejsilnějšímu soupeři - Steve hrál ještě před rokem třetí ligu...

Nicméně na hře zprvu ani žádný velký rozdíl patrný nebyl. V úvodu jsme relativně kontrolovali balon, ale hrálo se bez vyloženějších šancí na obou stranách. Johnny, tentokrát toliko v roli zapisovatele, si první poznámku udělal až v 18. min., kdy Adam ve středu pole získal balon, poslal ho na Jardu a ten zakončoval těsně vedle. Náš sok už se v tu dobu dostal do tempa a začal nám zle zatápět.

Když dva z nás propadli po autu na soupeřově půli, proletěl jejich hráč sám až k našemu vápnu a jeho křižná střela se od tyče odrazila do sítě - 0:1. Další gól jsme dostali po rohu. Ještě před půlí se Adam dostal do samostatného úniku na gólmana, ale ten jeho pokus vytáhl nohou.

O poločase nejčastěji zaznívalo, že „nejsme nikde“. Zároveň jsme upínali určité naděje k pověstné Csaplárově pasti. Ta ovšem nesklapla. Náš protivník díky rychlým brejkům postupně zvýšil až na hrozivých 5:0 (a to nás ještě kolikrát podržel Kuba), předčil nás přitom hlavně v pohybu.

My jsme se taky sem tam do nějaké šance dostali, ale až 7 minut před koncem jsme se prosadili, když se celý tým vrhl do útoku, Mirek dával pod sebe na Máru, ten si hodil míč na levou a skóroval trefou ke vzdálenější tyči.

Jen dvě minuty nato z dálky napřáhl Adam a svou první trefou v sezoně snížil na 2:5. Naší rozhozenou obranou pronikly nakonec ještě dva projektily. 2:7. Soupeř byl holt tentokrát lepší.

P. S. Toto je ten zápas, kde Honza Pelouch patičkou vzduchem přesně našel Máru.