Viki team - VPMS
4  :  0

Šesté kolo nás zavedlo na P2 proti Viki teamu. Soupeř, který v tabulce za námi nenápadně skrýval své velké fotbalové kvality, si na nás přizval novou posilu Kóňu s prvoligovou zkušeností, a měl tak tři na střídání, my jednoho.

Úvod docela dlouho působil hratelně. Viki se scházeli postupně, chvíli jim chytal hráč z pole a my se mohli rovnocenně poměřovat. Jenže jakmile se jim sešla celá sestava a rozběhli střídání, začal se naplno projevovat rozdíl v individuální kvalitě i běhavosti. Narážečky, rychlé kombinace, k tomu nás někteří stabilně obcházeli, jak se jim zlíbilo — a my se nemohli dostat ani k pořádnému zakončení. Ve 25. minutě se Junek na levém křídle obtočil kolem obránce a otevřel skóre, o pět minut později Kóňa z první předložil Vyhnalovi před vápno a ten se nemýlil. Zdánlivě laciné, avšak zkušenostmi podpořené branky a půle 0:2.

Do druhé půle jsme šli s odhodláním aspoň klání zdramatizovat a chvíli to vypadalo nadějně. Zatlačili jsme Viki před jejich vápno, měli jsme několik závarů, rohů, dorážky z blízka — a nakonec si i Kóňa málem srazil míč pod břevno vlastní brány, ale jejich gólman to pohotově vyškrábl. Jenže soupeř svědomitě bránil a nedal nám ani kousek prostoru. Od 44. minuty Viki znovu ukázali svou sílu: Kóňa po rychlém autu od Meduny obešel obránce a uklidil to k tyči, o dvě minuty později pěkná kombinační akce přes tři hráče doputovala k Jakubcovi a bylo to 0:4. Přes veškerou snahu se nedařilo. Oproti tomu červeným zůstával míč na kopačkách jako přilepený. Nebýt několika reflexivních zákroků Appyho, mohlo to skončit ještě hůř.

Poprvé na jaře jsme nerozvlnili síť, a tak nám zůstala jen nepříjemná pachuť plná zmaru. I takové zápasy k tomu ale patří, bez nich by fotbal nebyl fotbalem.